Včera kolem obědové pauzy, když se teploměr přehoupl přes třicítku, povídám své nadřízené:
„Já bych to dneska nejradši zapíchla a šla na koupaliště.“
„Já taky,“ na to šéfová.
A tak jsme šly …
Jak se vzápětí ukázalo, nebyly jsme zdaleka jediné, kdo dostal podobný nápad. Už kolem druhé odpoledne bylo možné v houstnoucích davech kolem bazénu identifikovat nejen téměř všechny naše průvodkyně, ale rovněž většinu zaměstnanců Městského úřadu, kompletní partu dělníků, najatých na opravu zámecké fasády, dva skautské tábory, místní cikánskou komunitu včetně jejich spřátelených rodin z tábora v Jezové, bělské klempíře, lakýrníky a zedníky, a pochopitelně početnou skupinu místních důchodců, kteří si prozíravě zabrali plácek u kiosku patrně již krátce po otvíračce…
Přibližně o půl hodiny později dorazily na koupaliště zaměstnankyně pošty a dělníci ze stavby parkoviště. Následně se podél bazénu začala šířit poplašná zpráva, že v kiosku dochází pivo, což vzbudilo vzrušené debaty zejména na přilehlém důchodcovském ostrůvku. Debaty ukončila až další putující informace o tom, že Na Věchýtku pořád čepujou. Zpocená housenka tvořená čekajícími žíznivci se tedy zvolna odplazila na protilehlou stranu bazénu, a důchodci se postupně uklidnili.
V následujících hodinách se počet návštěvníků více-méně ustálil. Skupinky rodin a zaměstnanců se stáhly na svá stanoviště, rozložily opalovací krémy, časopisy a svačiny, a utvořily jakési kupovité lesklé masy, z nichž se co chvíli oddělil nějaký zarudlý jednotlivec, a poskakujíc po horkém písku směrem k bazénu, vnořil se následně s mírným zasyčením do chladné vody…
Odstrčila jsem ze své deky zatoulaný nafukovací kruh a začetla se do článku v časopise Enigama.
„Kontrola pracovní činnosti,“ utrousila rozverně šéfová, když mne míjela se dvěma půllitrovými kelímky ledové kávy.
„Jojo, snažím se,“ opáčila jsem.
Na chvíli mi bleskla hlavou mlhavá vzpomínka na jakýsi edukační plán, co jsem možná dneska měla poslat ředitelce, ale vzápětí se nepříjemná vize rozplynula v horkém vzduchu a konejšivém šplouchání blízkého potoka… No co – zejtra je taky den …
Jestlipak mají Na Věchýtku ještě toho citrónovýho birela?…
